Turecká angora

 

Převzato z knihy: Kočky, autoři:M.Říhová – R.Bílek

 

         Původní vlastí tohoto jednoho z vůbec nejstarších ple­men koček je Turecko, odkud byly první exempláře do­vezeny v 16. století do Anglie a Francie. V průběhu let byly angory kříženy s dalšími dlouhosrstými kočkami, do­vezenými v pozdější době z Persie a Ruska. Jak bylo uvedeno v kapitole o perských kočkách, chov dlouhosrs­tých koček se orientoval na zavalitý typ, z něhož vznikly dnešní perské kočky, a původní štíhlé kočky dovezené z Turecka upadly na dlouhou dobu v zapomnění.

         Teprve v šedesátých letech tohoto století byly turecké kočky znovu objeveny americkým chovatelem, který si přivezl z Turecka dvě bílá zvířata, jež se stala základem jeho chovu. Díky úsilí řady amerických chovatelů se po­dařilo docílit v roce 1970 uznání tohoto plemene největším americkým chovatelským klubem, CFA. To už byly turec­ké angory v USA značně rozšířeny. Prvním evropským státem, kde se tyto kočky začaly chovat, bylo Švédsko; v rodokmenech těchto zvířat můžeme ještě dnes sledovat jejich americké předky. V Československu se angory za­čaly chovat v roce 1986. Zvířata byla dovezena přímo ze zoologické zahrady v Izmiru (Turecko). FIFe uznala toto plemeno v roce 1988, a to pouze v barvě bílé s modrýma, jantarovýma nebo nestejně zbarvenýma očima (odd eyed). Ve Spojených státech se však turecké angory uznávají v mnoha dalších barvách .

         Název angora pochází od tureckého města Ankara (dříve Angora), kde se dodnes vyskytují kočky nejrůzněj­ších barev. Řada barev má svůj zvláštní název. Červeně mramorované kočky se v zemi původu nazývají sarman, stříbřité, černě mramorované teku a bílé různooké ankara kedi. Zastoupeno je však mnoho dalších barev, jako černě mramorované, želvovinové s bílou a černé. U koček bílých se velmi často objevuje hluchota a podle některých pra­menů je procento hluchých zvířat dokonce velmi vysoké (50 až 100 % ).

 

         K bílým tureckým kočkám se váže stará turecká legenda - prý se splní tajné přání tomu, od něhož tato kočka přijme nabízenou pochoutku. Podle jiné legendy se zemřelý vládce Turecka Atattirk má jednoho dne vrátil na Zem v podobě bílé kočky s jedním modrým a jedním zlatým okem.

 

         Turecká angora je kočka graciézního typu, má štíhlé a protáhlé tělo a jemnou kostru. Nohy jsou jemné, vyso­ké, s oválnými tlapkami a zadní nohy mají být vyšší než přední. Hlava je jemně modelovaná, klínovitá, se zašpiča­tělou tlamou. Oči mandlového tvaru jsou šikmo posazené, uši velké, zašpičatělé a vysoko na hlavě nasazené.

         Srst angor je hedvábně jemná, bez jakékoli podsady, a splývá podél těla. Délka srsti je nejvýraznější na ocase, který je dlouhý a sbíhá se do špičky. Žádoucí je také dlouhá srst na krku a hrudi (límec). Na uších a mezi prsty jsou štětičky dlouhých chlupů, celkově je srst polodlouhá. Vykazuje značné sezónní rozdíly, v letních měsících se zejména na těle blíží svou délkou srsti krátkosrstých ko­ček .

         Turecké angory jsou živé, temperamentní a pohyblivé kočky s vysokou inteligencí. Vyžadují možnost dostatečné­ho pohybu, ale uspokojí je i pohyb po bytě, kde je možno je s úspěchem chovat. Zvíře si obyčejně ve „své" rodině vybere jediného člověka, kterému pak věnuje veškerou přízeň. Chovatelé udávají, že angory se dobře snášejí i s jinými domácími zvířaty.